Honda Gold Wing GL 1000 r.výroby 1975
Mamut každým coulem. Když jsem jel pro tento koráb silnic, věděl jsem, že to bude opravdový Mastodont.
Ve své době největší cestovní motocykl, který plnil ve své kategorii všechna kriteria pro něj zadaná ohledně pohodlí a cestování. Troufnu si říct, že Harleydavídci v té době měli asi jedinou konkurenci. Velká prostorná sedla, samostatně očalouněná, pro každého cestujícího včetně řidiče samostatně oddělená, se spoustou prostoru i pro tu největší a nejtlustější řiť světa. I když, no najdou se i vyjímky, že? :-)
Tachometr původních 82536km, tak trošku lehce zaběnutý motor. :-) Co jsem se dopátral, zatím nejvíce
kilometrů popsal nějaký hrdina z Německa a má 151000 km. My jsme k těm našim 82536ti dodali dalších 4153km, jako testovačku, zda je vše ok. A je!
Ale od začátku.
Vše opět jako rutina komplet odstrojit a zase zpět pro dobrý pocit. Vše, co bylo třeba a i nebylo, se vyměnilo a zrenovovalo. Oleje, svíčky, gufera, ložiska kol, spojkové lamely, brzdové pumpy baterie, která by mohla startovat i náklaďák ,, se svou velikostí nezapře, že patří ke Goldwingu ‘‘je nová ,pneumatiky se sháněli nejhůř,díky váhovému indexu ale i to šlo celkem ok.
Prostě je skoro nová, krom dokladů původu.
Lakování jsme krapínek podcenili a tak došlo k dodatečné úpravě 6 vrstev laku a nějaká ta ozdůbka na nádrž coby podtrhnutí velikosti a monumentu motocyklu.
Původně to měl být Cafe Racer a možná dodatečně ještě bude!!!!!
Jenže jsme s ním chtěli absolvovat dovolenou skrze Černou Horu, Albánii a Řecko a to by na Cafíčku ve dvou a s báglama asi moc nešlo. Na mé Yamaze R1 má drahá polovička řekla NE!!! Ses asi p…….l! :-)
Cestou jsem neustále nadával, co by zastánce moderních technologií na brzdy, které jsou tak, jak asi celá motorka na pořádného 120kg chlapa s rukama jako lopaty. Dosáhnout celou dlaní a ubrzdit takového slona v rozběhu s těmahle brzdama z pravěku je fakt zážitek, hlavně pokud máte doma o 40 let mladší stroj s brzdami jak žiletky, co se těší na neoholenou tvář až se do ní zakousnou. To samé, co se týče obratnosti celého stroje, prostě se srovnáním dnešních moto, doba pravěku křídy, Jury druhohor a ještě dál. Brzdovou páčku jsem si musel krapeneček upravit , abych na ni dosáhl, jak potřebuji a spojku povolit tak, abych ji umáčkl ,,páč mám ruce jak děcko‘‘. :-)
Jéééééénže, v té době a troufnu si říct i dnes, vymést ve 130km/h s 492kg a průměrem 40cm díru s hloubkou cca 8-10cm a motocykl se zachvěje a několikrát dlouze zhoupne, je dnes na výměnu ráfku a možná i renovaci kostry řidiče o dlouhém letu a pádu nepočítaje asfaltový lišej , který večer potěší, zahřeje při každém pohybu i přes ofačované tělo, je takřka nemožné projet bez poskvrny řidiče a nemluvím o šoku spolujezdce.
Prostě klobouček dolů, pane Golďas !!!!
Mé neustálé připomínky, že je to těžký a nemotorný, a že to nebrzdí a nejede a vůbec celý je to na hovňous, se pomalu změnilo na údiv a respekt ke stáří a vytrvalosti motocyklu.
Nejen, že to pěkně jelo od spodu, jako tank v bahně ,, když tedy odmyslím akceleraci šnečího stáda‘‘ to jelo pěkně plynule a za 5-6 litrů do 130km/h a to pánové a dámy je to stroj s karburací z roku 1975!!!!!! Chápete to? Rok výroby 1975 a ono to jedééé a za 5-6 litrů a to tenkrát přímé vstřikování byl jen mokrý sen každého Tunnera, prostě úžasný.
Trošku jsme zápasili se seřízením předstihu, ale to je u kladívkových zapalování celkem běžné. :-)
Je mně ho po té dlouhé cestě líto přestavovat na Cafe Racera a tak zatím váhám, co s ním. Je to prostě kult a po pár zážitcích s ním tak trošku soucítím, ale kafíčko by z něj bylo fakt vostrý, ten úžasnej 4válcovej Boxer, co trčí do stran, by stačilo jen krapínek poladit a polochtat a pár koníků by se seběhlo do stáda.
Oholit vše, co tam překáží a pěkně podtrhnout velikost a ohromnost motoru hm….. no asi s ním ještě něco ještě vymyslím.:-) Uvidíme.
Fotogalerie: Honda Gold Wing GL 1000 r.výroby 1975
