Yamaha Tr1

Bohužel, jak už to bývá, je předloha většinou jen pokusem o něco, co spíše vypadá na oko celkem pěkně, ale jezdit se na tom vážně nedá.

Nebo jen krátce, a po pár kilometrech je biker vyřízený a rozladěný, za co vlastně utratil své našpárované kačky. Frustrace se mění v nasranost a zklamání: „Na tohle jsem čekal celou zimu?“

Prdel zdřevnatělá, ruce odkrvené, karpální tunely řvou na poplach a zápěstí? To už vlastně ztratilo svou funkci v ohybu po pár minutách aktivního brzdění a používání spojky.

Tak to dopadlo i u této stavby. Majitel po krátké době, vlastně již po první testovací jízdě, vyhodnotil, že vzhledový efekt obrácených řídítek směrem dolů z předlohy i přes naše upozorňování, že to bude očistec, nakonec ustoupil sám a to velmi rychle.

Není se čemu divit, na obrázku to nejezdí. :-)

Pohodlné, nebo tedy plnohodnotné užívání stroje je vždy výhrou.

Tak tedy vše znovu předělat, co se týče ovládacích prvků na řídítkách, a pokračujeme v hledání pohodlí, aspoň co by se za malíček vešlo.

Řídítka otočit, ovládací prvky poupravit. Nic náročného, jedno dopoledne postačilo. Spojkové lanko se muselo vyměnit za typ s teflonovou vložkou, aby kladlo méně odporu. To původní lanko bylo asi pro Schwarzeneggera, protože po pár minutách levá ruka začala odpírat poslušnost a začala nabírat spíše svalovou hmotu, zatímco pravá se jí smála a poflakovala se.

Sedlo se muselo krapínek zúžit již v prvopočátku, páč první pokus trošku připomínal sedačku řidiče traktoru s více než 40 lety praxe a 145 kg váhy. Krapínek Ozempicu, sebrat boky a zkrátit. No a bylo to hned lepší.

Původní sedlo z předlohy byl vlastně jen ohnutý plech potažený čímsi, co se podobalo nějakému filcu nebo co. Efekt nízkého sedla na obrázku byl dosažen snadno, ale v praxi při jízdě se lépe neptat prostatika, jakou měl po předešlém výletu vlahou noc.

Polstrování zvednout a vystlat pojenkou (molitanová pěna), aby se jízda nestala pro prdel utrpením jako ve středověku po týdnu jízdy na bujarém oři.

Originální plynokapalinový zadní tlumič zůstal na svém místě, jeho funkce byla ve své době hitem. Libovolné nastavení tuhosti předpružení jen otočením seřizovacího kolečka, volně přístupného řidiči, je prostě paráda, a to se psal rok 1983. Dnešní motorky mohou závidět. A to nemluvím o vzduchovém doladění výšky posezu, no prostě paráda. I menší účastnice silničního provozu s copánkem si nemusela stěžovat a mohla výšku sedla nastavit o něco níže pod běžný průměr.

Minimalizovat tachometr, blinkry, zrcátka, ale vše v rámci rozpočtu. Menší blinkry by byly možné, ale cenově úplně mimo mísu našeho rozpočtu.

Černá barva byla prioritou od samého počátku prací. Za mě by černý hedvábný lesk na motoru s červenými indukčními kabely a fajfkami vypadal taky dobře, ale náš zákazník, náš pán.

Stříbrná barva taky ok.

Ořezáním zbytečných 14,8 kg z původní váhy se stal tento dědoušek čiperným jako mladé hříbě zjara. Rychlosti a hbitosti má tento stroj díky vysokému krouticímu momentu až až. Samozřejmě s ohledem na jeho datum výroby.

Po cirka 170 kilometrech jsme museli motocykl od zákazníka vyzvednout a odstranit závadu špatného kontaktu na cívce startéru, který jednou za den startoval a dvakrát ne ,,už nechci '' asi jako ve vztahu po pár letech :-), no, ale to už tak bývá a to se vypiluje. :-)

Věříme, že nový majitel bude nadále spokojen a sezona 2026 bude pro něj plná jen a jen skvělých zážitků.

Tak práci zdar a zmetkům zmar.

DK CAFE RACER